ZTRATIT
Kdy jindy?
Kdy?
Jindy?
Když ne dnes?
Dnes?
Teď?
Tady?
Opravdu tady?
Neměli bychom zabočit?
Levo?
Pravo?
Kdy?
Hned?
Zde?
Hele, neměli jsme už být v cíli?
Ne?
Kdy už tam budem?
Už?
Teď?
Ne?
Rovnou?
Tady?
S tebou?
*****
Čím je mé jméno výjimečné?
Ptám se
Pohled do očí mu upírám
Jak bude mé jméno znít?
Zajímám se
Když lásku z cizího světa sesbírám
Pojďme mezi stromy…
Na tvém zápěstí, náramek z vltavínů
Navážený tobě na míru
Přesně jako ten zelený kabát
Jejž tak často nosíš
Jejž nerad sundáváš
ŠÍPY
Slova vyřčena s lehkostí
mnou proletěla jako střela
Souvětí z tvých úst
mou bledou kůži sedřela
Kapky krve se vsakují
do mé sněhové košile
Má duše krvácí
kdo nebo co mi ji zašije?
ZAHRANICE
I.
Černá lajna
za kterou
se nesmí
začíná šednout
Vrátím se zítra
najdu ji
již zcela vybledlou
Svět je můj
je čas se zvednout
Vstávát
už nikdy nezalehnout
II.
Vstupujeme -
krademe zakázané ovoce
Čas okusit všechny
exotické plody
Opíjet se tebou
v mramorové lobby
Všechna provinilost mizí po roce
Přeci jen spadne sníh
Už budou Vánoce
*****
Procházím
podvečerními ulicemi za teplého dne
Nepoznávám lidi kolem
oni již neznají mě
Samota pohání mě do kroků
Nostalgie chytá mě za ruku
Ve všem ses spletl, proroku
Uherské Hradiště 2023
TA NEPATRNÁ ČÁST MĚ V TU CHVÍLI ZEMŘELA
Jedu ostravskou tramvají -
do uší mi promlouvá Nohavica
Je mi tak smutno,
že bych nejraději vzala nůž,
k hlavě přiložila nabitou kuš
Setřel mi z tváře ten růž -
jako by na tom záleželo
Za kopcem odehrávající se bál
Snad ten smutek mi vítr odvál
Lásku mého srdce posílám dál
Nezbyl čas litovat to, co osud nedal
Není chuť milovat svět, co mi tě vzal
Seknout -
se stromem lásky
s keřem šípků
zpět k rozbitým místům
Oči vypadajíc prázdně
ale ty mě znáš
stesk nepoznáš
V lásce prázdných dnů,
ta duše je černá
I přes to vše,
není v ní nic -
krom lásky k tobě -
k vášní k nim
Ty víš, že neznám klid
A tak jen jedu domů
A jen on mě volá dolů,
do jasu dolů
Láska ta zůstane ve vzduchu,
mezi porubskými domy
V Porubě nechávám kus duše,
v těch ulicích zbude trocha mé lásky
Vánek z otevřených dveří,
cuchajíc mi mé vlasy,
máčené v krvi
Odjíždím pryč - prázdná - nedojímá mě nic
I když měl zde být chtíč
*****
Kde jsi? se ptám.
Vyzradil všechny tvá tajemství,
ale já stále nemám tucha kudy chodíváš
Komu odevzdáváš svou zář?
Kam odnášíš svou tvář?
ZACHEM
Kolik stojí laska?
Kolik stojí milovat?
Nelze ji vzít, do krabičky
a v mrazu uchovat?
…pro horší časy
ULICE
Mění se barvy, tančí pouliční světla
Písmenka na cedulích křičí: jen se neztrať!
Běžím žít - když prej nic není napořád
Bojím se, že všechno je pouze televizní pořad
Stačilo by přepnout a …… realitu bychom neznali
Strach, že ti, co dnes lijí se-mnou se rázem zvednou
Že to, co miluju se přes noc rozplyne
Utopí se a zmizí ve vypitém víně
Zůstanu sama na mizině, zase ve sněhu a zimě
Možná jsou jen všechno vzdušné zámky
Opouštíme města, když mění se světla
A každým dnem křičíme jiná hesla
V rozbouřených řekách hledáme ztracená vesla
Co je to za místnost, kam jsem náhodou vešla?
POSLEDNÍ PAPIEROS
Ráno po dešti
ulice vodou přikryté
ale hlavně ten klid
ten za to stál
PŘIJEL RYCHLÍK OD PRAHY
vládne klid, smráká se
ticho maloměsta prořezává vlak
o deseti vagónéch
o stovce lidí
a nespočtu příběhů
z bouře města
zpět ke kořenům
ohřát se do rodných domovů
prázdnotu rozsekává dav tekoucí z nádraží
syčí na dálky
ale i on se za nedlouho rozpadne
v jednotky
které se zatoulají do podzimní noci
... nestalo se vůbec nic
*****
Vcházíme do zahrady trnů a růží
Chůze nám drásá kůži
Vydáváme se hlouběji
Hledáme zde naději
Čím dál se nacházíme, tím méně se strachujeme
Tento barvitý svět doušek po doušku objevujeme
Takhle si myslíme, že se léčí
Vydáváme se blíže k nebezpečí
Barevné rostliny, kolik skrývají jedu?
Kolik z nás by skolily k ledu?
A kdo z nás se chytne?
Mnoho nás neodmítne....
Duhová zvířata s kouzelnou mocí
Vládnou, provádí nás nocí
To díky nim jsme se stali nezastavitelní
I přes to všechno - stále neponaučitelní
Každý vlastním kostlivcům čelí
Bloudíme mezi světly zmatení a zvlčelí
Svítá, blížíme se pomalu ke konci
Nenávidíme jací jsme pitomci
Kráčíme si to domů
V patách plno démonů
Barvy blednou, světla zhasínají
Naše těla zanedlouho usínají
HLEDAT
*****
*****
Prošli hrady i zámky
Do alb vlepili známky
V kapsách zbyly jen útržky snů
Příběhy popsané volné stránky
Odpovědi na doručené pozvánky
Že zítra máme jiné plány
*****
A já hledám tě
každé ulici
toho města
kde mě už nikdo nezná
ale tem masům
říkám, že je mým domovem
Chci být
Přeji si být doma
Usazena ve svém pokoji
U plátna, malovat si příběhy a sny
Vysnívat barvou přelité dny
V mysli střádat nesmyslné plány
Poznávat se za svitu hvězd s pány
Odcházím:
Nejsem doma
Sedím v pokoji, který již léta není můj
Takhle nemá vypadat vlastní mi stůl
Je to jen cimra o skříňkách a posteli
Mladí ptáci dneškem dospěli
A ty ve dveřích zůstaň stát
DOMOV - tam?
Stačilo pár rán
A my se ztratili
Z rodných ulic
Stačilo pár úplňků
A my zmizeli
Z paměti sousedů
Stačilo pár let
A my zapomněli
Na památníky
Pod topoly
MÍSTNOSTI
přišel chladný podzim
Město se začíná proměňovat
Chodníky před činžáky letité stíny zametají
Ty ulice, jež nám byly tak známé rázem nic neznamenají
Není za co nás odměňovat
Náš byt už není, co býval
Po zdech stéká poslední třpyt
Cimrou se rozléhá hluboký křik
Nemáš ten stejný úsměv jako jsi míval
Při našich tělech jdoucí mdloby
Snažili vrátit se do zlaté doby
Cesta je šedá, bez zelených stromů
Kutálíme se oba z kopce, tam někam dolů
- změnili jsme se
*****
Cigarety po kapsách
Učíme se do map psát
Pod postelí dopisy vypsané lásky
Čte z ohmataných knih skázky
Lži v obrazech na stěnách
Rty odevzdávám štěstěnám
Po podlaze rozplynulé látky
Ze stolu kutálí se zátky
V rozházených věcech hledám pas
Zastavit jen běžící čas
*****
Duše mi z těla pomalu mizí
Kůže mi každou minutou bledne
Barva mých vlasů je jediná ryzí
Tvor z hlubin žije ve dne
V odrazu připadám si tak cizí
Skomírá to vše pěkné ve mně
JÁ
Tajemství,
co ani déšť nesmyje
Temnota,
kterou ani láska nerozbije,
jen ji olepí
tam uvnitř jsem zlomená
a znavená
Snad je dobře ti
MECHANIKA
I.
Mechanika v každém pohybu
Předem známý tah
pohyb všeho
temnota
černo
tma
mechanický pohyb lidské ruky
mechanika jako tikající hodiny
tik tak
Přesně určené pohyby
Přesně určený čas
v mezích ručiček
II.
Mechanický pohyb končetin
notoricky známý
neměnný
Mechanický pohyb
klap klap
tuk tuk
Vím, co následuje
Udělat to
Neustále dokola
klap klap
Jsem stroj
Prokazuji naučené emoce
mechanicky
Již známé
kuk kuk
III.
Držet
Vydržet
Mechanika
_
Poté, co prošel desítkou
bezejmenných měst,
odešel se vyzpovídat do noci beze hvězd
Slyšela jsem, že chodíš do hradu plného zvěrstv
Že tam léčíš si srdce,
které nedokáže vyléčit má náruč
Jen se mi neznič.
jen to mi prosím zaruč